Regionální přebor skončil! Je to tak, dresy konečně zamířily do pračky, příšeří hracích místností vystřídají prosluněné terasy se zahradními šachovými soupravami. Už žádné stresy z nevyužitých pozic a z mimozemských minel, už jen čistá šachová radost na čerstvém vzduchu. V posledním kole regionálního přeboru jsme se utkali s tradičním protivníkem, družstvem Nova Kladno. Soupeř nastoupil v prořídlém složení, já jsem do sestavy nominoval místo Ilji Bureše Michala Černého.

Vývoj zápasu byl jednoznačně příznivý pro nás, protože kromě zmíněného Michala jsme všichni rozehráli aktivně, snad jen Honza vytvářel pozici na způsob japonské zahrady. Ale byl to právě on, jako už po několikáté, kdo jako první připsal bod. Následovala ho Jana a když zanedlouho složitou pozici už Michal nezvládl, stav byl 2:1 v náš prospěch. Když přispěchal s bodem i Bohouš, bylo ještě veseleji, protože Michal Schmalz získal pěšce, stejně i Mirek a Míla a já jsme stáli velmi dobře. Možná i z přemíry optimismu se začalo vše kazit. Míla si s pozicí nevěděl rady, ztratil útok na královském křídle a nechal rozehrát soupeřovu dámu, já jsem nepozorností přešel do pasivity, Mirek pěšce ztratil a Michal musel řešit problémy s výbornou soupeřovou věží. V tuto chvíli jsme s Michalem dostali nabídky na remis. Jenže k výhře jsme potřebovali ještě půlbodík od Mirka nebo od Míly. A protože Míla se už pomalu "vezl", naše naděje se upíraly k Mirkovi. Z pěšcové koncovky nakonec remis vydoloval, když soupeři zřejmě chybělo i trochu odvahy. Celkové skóre zápasu se tak uzavřelo na 4,5:3,5 v náš prospěch.

Tenhle zápas jenom potvrdil to, co nás trápilo celou sezónu: nedokážeme přetavit dobré pozice ve vítězství. Když se podívám na počet výher (27), téměř polovinu (12) jich zapsali 2 nejúspěšnější hráči - Jana Sochorová (5 výher v 5 partiích) a Honza Šáfr (7 v 11). 27krát se naopak remizovalo na prvních 4 šachovnicích ("přeborníkem" je Ilja Bureš, mimochodem už 2 sezóny neporažený!).

Celkové 5. místo je úspěch, když přihlédneme k tomu, že nás ze základní sestavy 6 odehrálo všechny zápasy a teprve návratem Jany po Novém roce se podařilo získat plnohodnotného osmého hráče. Vím, že většinou se jednalo o "slabší" soupeře, ale faktem zůstává, že pokud Jana nastoupila, znamenalo to vítězství :o). Chci všem poděkovat za svědomitý přístup, "with a little help from Pavel Barták" a těším se na společné bitvy příští. V příští sezóně se bude hrát naposledy v tomto modelu krajských soutěží a tak uvidíme, kam se zařadíme.

  Václav Buk

V předposledním kole jsme si udělali výlet do Kralup, kde nás čekalo nejslabší družstvo soutěže (ale také s nejvyšším počtem žáků) Kralupy "C". Nastoupili jsme v "základní" osmičce, s Janou Sochorovou na 8. šachovnici, jako papírově jasný favorit a vývoj nebyl špatný.

Já stál hodně aktivně, Míla dostal pěšce zdarma (pak se ale dobrovolně zbavil 2 lehkých figur za věž a pěšce), Bohouš pomalu tlačil kupředu pěšce a Jana si vytvořila velmi dobrou pozici. Mirek a Honza se z uzavřené pozice snažili otevřít dámské (resp. královské křídlo). Jediný, kdo stál trochu nevýhodně byl Michal. Brzy se situace začala vyjasňovat. Jana a Honza dokázali své partie vyhrát, Ilja vyrovnanou pozici dal za remis, Míla neudržel pěšcové postavení a po výměně dam začal zjišťovat, jak je silná dvojice střelců. Mirek sice dokázal získat pěšce, ale jak se později ukázalo, asi toho nepravého, Bohouš s pěšcem navíc doháněl čas a Michal se snažil aktivizovat figury.

Když se ukázalo, že Bohouš stihne i další pekelnou kisnu a vyhraje, Mirek se dohodl na remis. To už Michal remis odmítl, dokázal ve věžovce prosadit volného pěšce a vyhrál také. Dohrával jsem tedy už jen já a opět jsem předvedl, jak zbourat výhodné postavení. Nejprve jsem uspěchal výpad s pěšcem a poté obětoval věž. A jak se ukázalo, nejednalo se oběť, ale o dar a stanovil jsem tak konečné skóre na 5:3.

"Povinná" výhra nás posunula do první poloviny tabulky a pokud stejně zodpovědně (někteří i zodpovědněji) přistoupíme k poslednímu zápasu na Nově, šance na 5. místo ještě žije.

  Václav Buk

V posledním utkání v naší sokolovně jsme konečně napravili nepříznivou statistiku domácích zápasů. Jednou plichtou a 3 porážkami (pravda, s týmy na prvních 3 příčkách) jsme se v našem svatostánku zatím moc nevytáhli. V posledním kole budeme hrát "domácí" zápas na Nova Kladno, takže toto byla skutečně poslední příležitost. Přivítali jsme družstvo Úholiček C a o vyrovnanosti nadcházejícího mače svědčilo i průměrné ELO obou týmů 1818:1809 s tím, že soupeř měl vyšší teoretickou převahu na 5 šachovnicích. Já postavil stejnou sestavu jako ve Slaném (vítězná sestava se nemění). Tedy s Janou na 8. šachovnici a musím přiznat, že tentokrát se právě junioři výraznou měrou postarali o konečný výsledek.

Přitom začátek nevypadal příliš vábně: Míla v zahájení ztratil pěšce a zjistil, že bez jakékoliv kompenzace, své zahajovací manévry podcenil i Honza, jen Bohouš svého soupeře v zahájení překvapil a držel pěšce. A když se pod tlak dostal Mirek, sázkaři si začali drbat čelo. Jenže to by nebyl Honza, aby nevymyslel nějakou kulišárnu, na kterou většina soupeřů naletí (vím, co píšu :o). Tahle první vyhraná (otočená) partie možná rozhodla celý zápas! Michal zdánlivě získal pěšce, jenže vazba na dámu uprostřed šachovnice vedla k nucené výměně za věž a střelce a vyhlídky bílých byly černé. Já byl poněkud pod tlakem na královském křídle, Ilja Bureš držel vyrovnanou pozici, Míla prohrál, Mirek bojoval (odmítnutá remis), Bohoušovi běžel čas, držel pěšce navíc a odolával tlaku na krále, Jana se prokousávala do koncovky s pěšcem navíc. Michalův soupeř asi podcenil sílu spojených věží a postouplého pěšce, musel část materiálu vrátit a remis na sebe nedala dlouho čekat. Já v časové tísni získal kvalitu, ale nechal jsem rozehrát protivníkovy lehké figury a po odmítnutí mojí nabídky na remis mne čekal tuhý boj.

Mirek hezkým manévrem získal pěšce, kterého za chvíli ovšem vrátil a nakonec připsal další cennou remízu. Bohouš stihl časovou kontrolu a chystal se do věžové koncovky s pěšcem navíc. Jana uplatnila své znalosti a zkušenosti, dotáhla partii do vítězného konce a udržela 100% úspěšnost! Ve zbývajících 3 partiích nám tak stačilo udržet alespoň remízy. "Historický" okamžik nastal na 3. šachovnici: Ilja stále držel vyrovnanou pozici, soupeř možná i kvůli vývoji zápasu odmítl remis a tlačil na pilu tak dlouho, až se ucho utrhlo. Po výměně figur zjistil, že král je u "špatných" pěšců a musel vzdát. Ilja si po 11 remízách v regionálním přeboru v řadě připsal vítězství! Protože Bohouš se nakonec dohodl na remis (i pro něho po 4 domácích prohrách "historické") a můj soupeř musel opakováním tahů zachraňovat remis, po 6 hodinách zněl konečný stav 5:3!

Zbývají 2 kola, 2 týmy před námi překvapivě bodovaly naplno, takže boj o první polovinu tabulky bude napínavý do poslední chvíle.

  Václav Buk

Nic jsme tentokrát neponechali na náhodě a vše jsme podřídili vítězství. Správně načasované vysokohorské soustředění (joj!), optimální rozfázování tréninků (úterý) i psychologická příprava (Bohoušův plamenný článek). Do Slaného jsme odjížděli ve staré dobré základní sestavě (místo Pavla Bartáka Jana Sochorová) a se starou dobrou náladou. Soupeř nastoupil se dvěma náhradníky, takže jsme rázem byli mírnými favority.

Vpředu stály pozice vyrovnané, jen Míla zatlačil soupeře středovými pěšci do problémů, Mirek byl pod tlakem stejně jako Honza. Jako první dohrál Michal, který ustál všechny snahy bílého a pozici "zploštil". Míla dokázal efektně využít aktivní dámu a věže a nevyvinuté soupeřovo dámské křídlo a když se i Jana přes volný sloupec protlačila k vítězství (úplný závěr jsem neviděl, tak jen odhaduji), stav byl 2.5:0.5 v náš prospěch. Nedobře stál ale Mirek, který musel na královském křídle čelit silnému tlaku a zle nedobře Honza, který ztratil pěšce a snažil se dohnat vývin. Já stál trochu aktivněji, Ilja Bureš naopak a Bohoušovi se podařilo vylákat soupeřova krále do pole (za cenu standardní velké časové ztráty).

Další průběh se ukázal jako rozhodující: Honza sice ztratil kvalitu a dalšího pěšce a partii, ale Bohouš dokázal vytvořit matovou past a Mirek získat materiál. K celkovému vítězství nám chyběl jediný bod. A protože já získal také pěšce, Mirek se na mou žádost dohodl na remis s tím, že já ji nabídnu také. Jenže já vzápětí v oboustranné časové tísni chyboval, pěšce ztratil a remis byla odmítnuta. A protože Ilja v jezdcové koncovce byl o pěšce kratší, zápletka byla na světě. Naštěstí můj soupeř prováhal správný okamžik na výhru a Ilja remis udržel také.

Ze Slaného se tak opět vracíme s vítězstvím, tentokrát 5:3 a přiblížili jsme si tak vidinu konečného umístění v první polovině tabulky. Zbývají 3 kola a hrajeme v nich s týmy na posledních místech. Což bývá velmi ošidné...

  Václav Buk

Není sezóna jako sezóna, aneb kdeže loňské sněhy jsou! Družstvo Aero Odolena Voda, které jsme loni se štěstím porazili, nenechalo nic na náhodě a letos přijelo téměř v nejsilnějším složení. Já jsem mohl nominovat kompletní základní osmičku, takže vyjma 5. a 6. šachovnice k šachovnicím zasedli poměrně dost vyrovnané dvojice.

Ale po hodině hry rozhodně nebyl důvod k jásání: Michal na 1. přehlédl pěšce, obdobně Mirek na 6., Míla na 5. podcenil situaci ve středu šachovnice a Baťa na 2. musel po opačných rošádách čelit velkému nebezpečenstvu. Bohouš měl odehráno 6 tahů... V dalším průběhu se trochu zablýskalo na lepší časy. Slibné bylo rozestavení mých figur, dobývání postavení bílého zleva-zprava od Ilji Bureše, zisk figury od Honzy na 8. a aktivní hra Bohouše. Když poté Mirek využil váhání soupeře a získal figuru za 2 pěšce, naděje na bodový zisk ještě žila.

Míla musel po několika dalších chybách vzdát, Baťa s Michalem bojovali o ztracené pozice a materiál. Iljovy snahy byly odraženy, pozice se zploštila a remíza byla logickým vyústěním. Baťa silnému útoku na královském křídle neodolal, Honza překombinoval, "zakufroval" s dámou a najednou stál před dvoutahovým matem. Michal dobral pěšce a když už jsme se radovali s ním, vytáhl jeho soupeř nádhernou výměnu střelců s rozhodujícím postavením krále v pěšcové koncovce. V tu chvíli bylo rozhodnuto o naší prohře. Bohouš při standardním nedostatku času přenechal věž, Mirek odmítl nabídku na remis a bojoval o výhru, já vytěžil pěšce a v oboustranné časové tísni pospíchal do koncovky. Bohouš zakrátko vzdal a protože Mirek výhodu neudržel, boj o jedinou výhru zbyl na mne. Ten mi dost ulehčil můj soupeř, který překvapivě vyměnil věže a zvolil střelcovou koncovku a když se jeho král nedokázal rozhodnout, kam se vydat, bylo konečné skóre stanoveno na 2:6.

Horní polovina tabulky se nám opět vzdálila a pokud tam chceme skončit, měli bychom zabodovat příště ve Slaném. Což ale bude hódně těžké...

  Václav Buk

Když bych chtěl parafrázovat některé vhodné názvy filmů, asi bych použil "Vzpomínky na minulou sezónu", "Jak je důležité míti Bohouše" anebo "Krásný Nový rok šachistů Bú". Pro 6. kolo, kdy nás čekalo derby na Kladně jsem měl připravenou tu teoreticky nejsilnější možnou sestavu, tedy už včetně "navrátilky", čerstvě sedmnáctileté Jany Sochorové. Plány se mi zhroutily v sobotu večer, kdy mi Pavel Barták oznámil svou neúčast. Naštěstí na zápas byl připraven jet coby divák i Bohouš.

Rázem se z cobydiváka změnil v opravduhráče a po rychlé výhře ukázal, že i diváci mohou vyhrávat. Po hodině hry získávali Míla a Honza pěšce, ale Honza opět v dost složité pozici, Michal, já i Jana jsme stáli vyrovnaně, Mirek hodně pasivně a Ilja už spěchal do koncovky. Ta se ukázala jako remízová, takže Ilja rychle rozšířil svou sbírku remis a protože Honzův soupeř (jako mnoho jiných před ním a snad i po něm) nenašel správnou odpověď na kombinační otázky, po 2 hodinách jsme vedli 2,5:0,5. Míla udržel pěšce navíc, nicméně do koncovky šel s různobarevnými střelci. Dalo by se říci, že remízová záležitost, ale Míla moje doporučení i soupeřovu nabídku odmítl.

Michal dokázal získat také pěšce a protože kromě Mirka jsme nikde nestáli hůř, zvolil jsem variantu "vrabec" (v hrsti) a přijal soupeřovu nabídku na remis. To samé jsem radil Janě, která kromě těžkých figur měla různobarevné střelce. Jenže všechno bylo jinak: po výměně uprostřed šachovnice následovalo přehlédnutí vazby a ztráta dámy a bod pro Janu (a jestli se nemýlím, tak v první vážné partii v letošní sezóně). I když se Míla stále snažil vyhrát remízovou koncovku, bylo vlastně už rozhodnuto. Možná i proto bylo Mirkovo bránění odměněno půlbodem. Vzápětí i Míla uznal, že s různobarevnými střelci v koncovce nestačí ani 2 pěšci. Třešničku na dort přidal Michal, který ve věžovce přidal i druhého pěšce a šestý bod.

Takže konečný výsledek zní 6:2 a především 4 výhry těší. Je nutné přiznat, že soupeř nenastoupil v nejsilnější sestavě, ale všichni jsme hráli tak, jaká byla situace uvnitř týmu. V pohodě. A to je pro mne nejdůležitější. V dalších kolech můžeme hrát o první polovinu tabulky.

  Václav Buk

Když před zápasem 5. kola s družstvem Kralup "B" prohlásil Bohouš, že lepší výsledek než 2:6 by byl uspokojivý, asi sám netušil, jakou měl pravdu. Soupeř nenastoupil se základní sestavou, ale skutečně se nepamatuji, kdy jsme nastoupili proti týmu s průměrným ELO 1914 (!!). Zato si pamatuji, že obdobný zápas bez jediné výhry jsme odehráli na konci loňské sezóny v Mělníce.

Naše sestava byla už "standardní", tzn. Bartáka nahradil Mleziva starší. A paradoxně právě on se proti velice silnému soupeři dostal do slibné pozice, kde ovšem zvolil nevhodnou výměnu lehkých figur a vidina jakéhokoliv bodového zisku se rozplynula. Ke stejnému výsledku se po divokém zahájení protrápil i Honza Šáfr a protože Michal Schmalz tak tlačil na pilu, až se ucho utrhlo, byly remisy Ilji Bureše a Míly Mlezivy vítaným příspěvkem do prázdné bodové pokladničky. Bohouš absolvoval další ze svých šílených časovek a protože moje ani Mirkova pozice rozhodně nevypadaly na výhru, dohodli jsme se se soupeři na remis a v pravé poledne bylo hotovo. Stav byl 2:5 a jedinou otázkou zůstávalo, zda Bohouš souboj s časem vyhraje a skóre alespoň zkoriguje. Pozici měl výhodnou, ale za 2,5 minuty se 20 dobrých tahů ve složité situaci dá zvládnout hodně těžko.

A tak jediné drama, které zápas přinesl, bylo sledování starých dobrých analogových hodin s praporkem a dohady o tom, kolik tam toho ještě zbývá (vteřin čili sekund) a jestli je to stihnutelné. Bylo, ale pozice byla ta tam a když soupeř odhalil poslední léčku, bylo dobojováno. Nebo spíš dohráno. A konečný stav byl opravdu 2:6.

Půlsezóna nepříliš povedená, o loňských umístěních si necháváme zdát, hodnocení ovšem tak jako loni nechám až na závěr celé sezóny.

Rozhodující zápasy nás čekají v Novém roce. Všem našim hráčům, rodičům a příznivcům v něm přeji především hodně zdraví a hodně hezkých chvil (i za šachovnicí).

  Václav Buk

Stejně jako minule o těsném výsledku rozhodovaly poslední 2 partie a zase jsme je nezvládli. A zase jsem v tom byl namočený já. Ke 4. kolu jsme zajeli ke spřáteleným sousedům do Úholiček. Tentokrát i s Iljou Burešem, ale stále bez Pavla Bartáka, kterého opět nahradil Mleziva starší. Soupeř také nenastoupil v kompletní sestavě, ale papírová převaha byla na jeho straně.

Nedobře se zápas začal vyvíjet na posledních šachovnicích: Míla starší nevystavil ideální pěšcovou strukturu a i když se mi zdálo, že by to mohla být plichta, soupeřův střelec se ukázal být lepší jezdce a volný pěšec pohromu dokonal 0:1. Na sedmičce Honza Šáfr opět testoval, co šachovnice v zahájení snese. Zato Michal Schmalz na 1. šachovnici získal pěšce, který byl kompenzován poměrně silnou protihrou. Hra byla hodně rychlá, Michal pozici dokázal srovnat, ale ve věžovce po výměně pěšců zjistil, že jiné rozumné východisko než remis není. Ilja Bureš šel do koncovky jezdců také s pěšcem navíc, ale když ho musel vrátit, přidal další svoji remis. To Honza ztratil 2. pěšce a situace byla kritická, ale poté, co soupeř polevil v ostražitosti, využil vazbu, získal figuru a pomocí dvojice střelců spustil kanonádu na opuštěného krále, který se musel vzdát. A protože Mirek Mráz vybředl z bahna pasivity a otupil bílý útok, stav byl 2,5:2,5.

Míla mladší nevyšel ze zahájení nejlépe a když soupeř obsadil e-sloupec, vyhlídky nebyly růžové. Pomalu (rychle) se blížila časová kontrola a jak já, tak Míla a (samozřejmě) Bohouš jsme museli notně pospíchat. Míla časovou kontrolu stihl a když už se zdálo, že rozbije útočící val, přehlédl figuru, bylo hotovo a v tu chvíli jsme my s Bohoušem museli pro celkové vítězství oba vyhrát. Nakročeno jsme měli, oběma se nám před časovou kontrolou podařilo získat pěšce, Bohouš ale ještě ve zběsilé stíhací jízdě nezvolil správný ústup králem a kvůli věčnému šachu musel remis přijmout. Celkovou remízu tak mohla zachránit jen moje výhra. Ale opět jsem si ověřil, že nejkritičtější jsou první tahy po časové kontrole. Ledabylý odskok koně uvolnil diagonálu pro soupeřova střelce a dámu, takže vrácení pěšce bylo nezbytností a nakonec jsem si oddechl, že po 3 mnou odmítnutých nabídkách na remis soupeř tu moji přijal.

Zdá se, že jak jsme loni se štěstím získávali těsná vítězství, tak nám ten kousíček letos schází. Ach jo.

  Václav Buk

Ve třetím kole jsme přivítali favorita celého přeboru, družstvo ŠK Liběhrad Libčice nad Vltavou. To přijelo i s nejsilnějším hráčem soutěže, IM Josefem Přibylem (ELO 2317) a i když sestava nebyla úplně kompletní, průměrné ELO 1857 vypovídá mnohé. Já jsem také nemohl postavit základ, Bartáka a Bureše nahradili Mleziva starší a poprvé i Michal Černý. Na 1. a 8. šachovnici jsme tak měli 2 hostující Michaly - Schmalze (letos opět hráč Říčan) a již zmíněného Černého (letos oblékající dres kladenské stáje ŠK). Naše průměrné ELO bylo pod 1700 bodů a na všech šachovnicích jsme nastoupili s nižším koeficientem.

Možná i strach z kvality protivníka způsobil, že po 10. hodině dopolední jsme byli téměř na ručník a ve vzduchu poletoval kanár. Michal I. nerozehrál dobře zahájení a proti tak silnému soupeři nedostal šanci na opravu - 0:1. Já přehlédl pěšce a snažil jsem se ho vykompenzovat rozestavením lehkých figur a obsazeným sloupcem. Míla mladší byl ve velmi podobné situaci, Mirek Mráz se dostával pod silný tlak a Bohoušovi opět běžely hodiny nejrychleji ze všech. Honza spustil další zkušební provoz Šáfrova gambitu a doháněl pěšce i pozici, Míla starší přenechal sloupec a jeho myšlenky na remis se rozplynuly a Michal II. byl o 2 pěšce kratší. Postupem času se začalo "vyjasňovat": Míla starší musel vzdát, Mirek, který neřešil rošádu, pod hrozbou matu také a protože Bohouš špatně vyhodnotil situaci ve středu šachovnice, stav byl 0:4. Jenže to už jsme se s Mílou mladším začali dostávat zpátky do hry a Honza využil nedůraznosti soupeře a pozici vylepšil také.

A pak přišly chvíle nováčka v Áčku - Michala II. Nejprve získal zpět středového pěšce, pak dobře rozestavil věže a především si vytvořil silného volného pěšce. A protože se mu soupeř začal věnovat, až když byl na třetí řadě, získal Michal hned při své premiéře v Regionálním přeboru první bod. Blížila se chvíle časových kontrol a v tísni jsme se ocitli já i můj soupeř a zrovna tak oba hráči na 6. šachovnici. Zatímco "u nás" na 2. šachovnici jsme po oboustranně rychlých (a chybných) tazích vše stihli, Honzův soupeř už tak rychlý nebyl a skóre se změnilo na 2:4. Míla v tu chvíli hrál věžovou koncovku s koněm proti 2 pěšcům, já dámskou s koněm a pěšci (ztraceného jsem už vzal zpět). Možná i nervové vypětí z časové tísně způsobilo, že jsem nevyužil aktivní postavení svých figur, nedopočítal kombinaci vedoucí k 5-tahovému matu nebo zisku dámy a přešel do těžké dámské koncovky s pěšcem navíc. A protože téměř vzápětí k překvapení všech přítomných Míla přijal zoufalou nabídku na remis, dohodl jsem se rychle na remis se soupeřem i já.

Výsledek tedy zní 3:5, což bychom před zápasem asi brali, ale vzhledem k vývoji (především závěru) hlodá červík nespokojenosti. Zůstáváme v první polovině tabulky, příště nás čeká zápas v Úholičkách, který by měl napovědět, do které poloviny patříme. A na závěr jedna potěšující zpráva: po půlroční odmlce se pomalu vrací k šachům Jana Sochorová, tým by měla posílit po Novém roce.

  Václav Buk

Zprvu to vypadalo jak scéna z filmu Gorily v mlze, ale pak se ukázalo, že se jedná o šachovou výpravu z Buštěhradu. Ponuré podzimní počasí umocněné silnou mlhou nás provázelo po cestě do Zvoleněvsi, kde nás čekal tým Velvar. Shodně jsme nastoupili s 1 náhradníkem za hráče z popředí základní sestavy, takže papírová převaha byla na naší straně. Chybějícího Pavla Bartáka nahradil Míla Mleziva starší, který se skvěle ukázal v minulém zápase "béčka". (Sklenici domácích utopenců neberu jako úplatek, ale není to špatný nápad - platit kapitánovi za nominaci v takovýchto naturáliích, mňam :o))

Jak jsem si po minulém zápase stěžoval na chybějící kousek štěstí, tentokrát se nám ho dostalo v dostatečné míře. Když totiž po zahájení nevypadala hezky pozice Honzy Šáfra, asi jsme nikdo nečekal, jak rychle dokáže tento šachový žonglér najít kombinační protihru, kterou soupeř podcení a nechá se chytit do matové pasti. Okamžitě jsem doporučil otci Mlezivovi, ať soupeře počastuje nabídkou na remis, což se také stalo a poměrně brzy byl stav 1,5:0,5 pro nás. Co jinak? Michal Schmalz přišel s dotazem na remis, ale vzhledem k sevřené pozici u mne a Mirka Mráze a nejasným vyhlídkám u syna Mlezivy a Ilji Bureše jsem mu záměr rozmluvil. Takže zanedlouho se do stísněné pozice dostal i Michal.

Naštěstí Pavel Buk (Bohouš) rozdováděl svoje pěšce na královském křídle a když soupeř přehlédl figuru, přidal druhou výhru. Já ze špatné pozice hledal východisko postupem královských pěšců, ale můj král uprostřed šachovnice byl stále velkým problémem. Ilja přenechal aktivitu soupeřovým lehkým figurám a musel pozičně manévrovat, Míla v přechodu do koncovky dámy se střelcem dokázal získat pěšce, Mirek naopak po nevyužití volného sloupce a přechodu do koncovky pěšce ztratil. Všichni jsme proto byli překvapeni, když jsme uslyšeli vítězné ržání Mirkova matícího koně. Soupeř totiž nešťastně zamířil králem mezi pěšce tak, že černé kobylce připravil opravdový pamlsek. Michal vydřel nakonec přece jen remis a protože Mílova pozice byla minimálně remisová, můj soupeř přišel sám s nabídkou remis. Což jsem s úlevou přijal. Následně přidal půlbodík Míla, když převaha pěšce (dvojpěšec) nikam nevedla. A protože Iljův soupeř vyměnil lehké figury tak, že zůstali různobarevní střelci, účet se uzavřel na 5,5:2,5.

Musel bych hledat hluboko v historii (v paměti je to zbytečné), kdy jsme naposledy sehráli zápas bez jediné prohry! Příští 3 kola nás čekají soupeři z nejtěžších, takže 4. příčku po 2. kole si musíme užívat.

  Václav Buk

V neděli 12. října jsme se konečně dočkali. Začal nový ročník regionálního přeboru družstev. Do sezony vstupujeme oslabeni o Janu Sochorovou, která ukončila závodní činnost. Naštěstí se nám podařilo na poslední chvíli sehnat na hostování dlouholetého buštěhraďáka Pavla Bartáka. Nový ročník začal tak, jak starý skončil - naším soupeřem byl opět Sokol na Mělníce, tentokrát však "béčko". Po jarním prohraném souboji o postup do krajského přeboru jsme prahli po pomstě, obzvláště když na soupisce soupeře bylo 5 hráčů z loňského zápasu! Průměrné ELO našich základních osmiček bylo o jeden jediný bodík v náš neprospěch, což zaručovalo dramatický zápas. Jenže mělničtí nedorazili v optimální sestavě, takže naše základní osmička právem pomýšlela na vítězství. Na všech šachovnicích jsme nastupovali s vyšším ELO!

Partie se vyvíjely poměrně vyrovnaně, určité poziční výhody si vybudovali Ilja, já, Mirek a Míla. Pavla1 (Bohouše) zaskočilo zahájení soupeře a na 10 tahů spotřeboval skoro všechen svůj čas, Pavel2 (Baťa) stál poněkud stísněně, ale zdálo se, že pevně. Poté jsme Michal a já obětovali pěšce za protihru, Honza vypadal, že získá materiál a Mirek ho skutečně získal (kvalitu). Jenže potom se loďka začala kymácet. Ilja vyměnil svoji lepší věž a najednou pozice byla jasně remisová, Honza žádný materiál nezískal a přešel do složité věžové koncovky. Bohouš opět začínal blicat a ztratil pěšce, mně naštěstí v tuto chvíli pomohl soupeř a umožnil mi obětí věže realizovat matový útok. Michal připsal druhou půlku za koncovku různobarevných střelců. A protože Baťa začal šikovně využívat diagonálu ve spojení s polovolnými sloupci v pozici opačných rošád, nálada v týmu se opět pozvedla. Mirek ale nedokázal včas zjednodušit postavení a využít materiální převahy, naopak ztratil figuru a po výměně dam byla první prohra na světě. Baťa pak skutečně ukázal poziční vyspělost a soupeř musel kvůli nadcházejícím těžkým ztrátám vzdát. Bohouš časovou kontrolu stihl a když velmi sebevědomý protivník prohospodařil pěšce, zdála se být remis na dosah. Jenže poslední pěšec byl k nezastavení (pozice vhodná na hlubší rozbor) a bylo vyrovnáno 3:3. Vše měli v rukou Míla s Honzou. Míla se ukázal v loňské formě a využil aktivní figury i daleko postouplé pěšce (téměř všechny :o) a hezkou kombinací připsal čtvrtý bod. Honza se ve věžové koncovce neubránil několika nepřesnostem a po ztrátě věže musel vzdát.

Připsali jsme si do tabulky první bod za remízu 4:4, ale všichni jsme cítili, že tentokrát jsme měli na víc. Příští zápas nás čeká za 4 týdny ve Velvarech (Zvoleněvsi) a chceme-li hrát o klidný střed tabulky, musíme opět bodovat.

  Václav Buk