Archiv - Regionální přebor družstev - Sezóna 2007 - 2008.
Sezóna 2007/2008 - články
Když pročítám zpravodajství z jednotlivých zápasů, nezbývá mi nic jiného, než napsat, že to byla skvělá sezóna. Úplně skvělá by byla, kdybychom naše snažení završili postupem, ale klopýtnutí s týmem Kralup a zavěrečná přímá konfrontace se Sokolem na Mělníce ukázala, že tým a čas ještě nedozrál... Pro letošní sezónu jsme opět našli 1 posilu, Ilju Bureše a 11 zápasů jsme odehráli převážně v základní sestavě. Náhradníci (Mleziva starší, Antonín Huml a Honza Buk) nastoupili jen ve 4 zápasech (6 partií) a nebýt zaváhání A. Humla na Merkuru, byli stoprocentně úspěšní! Spolu s výraznějšími výhrami je to oproti minulé sezóně asi největší změna.
Trochu statistiky. Všech 11 zápasů: Václav Buk, Miloslav Mleziva ml. a Pavel Buk; bez prohry: Jiljí Bureš ("remízový král", 8 remis, 6 bodů); nejvíce výher a bodů: Miloslav Mleziva ml. (6 výher, 8 bodů, nejlepší hráč soutěže na své šachovnici); nejsilnější soupeři: Michal Schmalz (prům. ELO 1982, "výkon" 1968); zisk 50 a více %: všichni!!! (kromě Michala - 45%). Takže tady můžeme najít příčiny úspěchu: dobře poskládaný tým, stabilní sestava, solidní výkony a silný střed (4. a 5. šachovnice). A v neposlední řadě týmový duch - pokaždé jsem cítil, že se 8 šachistů nesešlo k zápasu, ale že jsem nastoupil za 8-členný tým Buštěhradu. Už chyběly jenom vlajky :o).
Ještě si myslím, že si všichni zaslouží, abych každému věnoval větičku. Michal Schmalz (nastupující jako host - v této sezóně hráč Říčan) potvrdil, že je naší největší šachovou nadějí a že je schopen hrát v této soutěži na 1. šachovnici. Nevyhnul se výpadku (Dobrovice), ale například jeho remis s IM Přibylem (ten remisoval jen 2x v celé soutěži) si musíme zapamatovat. Pro Janu Sochorovou platí téměř to samé, zrovna tak i nečekaná prohra v Dobrovicích, ale jinak Jana předváděla výbornou hru. Pro mně tahle sezóna byla slabší než ta minulá, především prohra s DDM Mělník mně hodně mrzela. Ilja Bureš se ukázal jako spolehlivý člen týmu a i přes zdravotní problémy (někdy možná i díky nim) uhrál vždycky alespoň remis. Míla Mleziva (mladší) byl tentokrát prostě hvězda. Ukázal cit pro kombinaci a i když jsme měli někdy výhrady k jeho koncovkám, většinou našel cestu k výhře. Honza Šáfr se na 6. šachovnici dokázal chytit a jeho někdy divoké postupy slavili většinou úspěch. Bohouš (Pavel Buk) skvěle držel tým v začátku soutěže, někdy i se štěstím (Odolena Voda, Úholičky), ale stále měl problémy s rozvržením času na partii. Mirek Mráz se po katastrofálních prvních 3 kolech oklepal a ukázal, že je kvalitní hráč. Což dokázal ziskem 5,5 bodu v posledních 7 kolech. O náhradnících jsem psal v úvodu, snad ještě dodám, že mně těší, že tým není uzavřenou společností, ale živým organismem, kde je každý platný a zastupitelný. Tímhle výsledkem jsme si tak trochu "zasolili" pro příští sezónu, protože potvrzovat postavení v tabulce je vždycky těžké a ošidné. Uvidíme, jestli vyjde nějaké posílení týmu (třeba hostování Pavla Bati Bartáka) nebo jestli se do "A" družstva neprosadí někdo z dalších členů oddílu.
Václav Buk
Poslední štace byla na Mělníce. Pořád jsme měli o co hrát, před námi byla vidina toho, zahrát si "vejš". A to už není žádná šmíra, tam už nestačí se otočit zády a škubat rameny. Já coby hrající režisér jsem zvolil standardní obsazení bez alternací.
V hlavní roli opět Michal Schmalz a tentokrát jeho výkon vyčníval nad ostatními. Tím nechci snižovat jejich snažení, ale Michal se vyhnul všem těm zapomenutým replikám, improvizacím a jako jediný sahal po bodu. To, že nakonec z toho byla remis, jde možná na vrub i výkonům většiny souboru. Ostatní hrající v černém byli spíš jen stíny, já s Mílou jsme zapomněli text hned na začátku a pak se už nedostali do role a Bohouš z ní vypadl chvíli před koncem. Takže třikrát nula. Rovná se nula. Druhá polovina souboru v bílém nehrála špatně, ale na to, aby jsme se podívali někam vejš a dál to prostě nestačí. Jana měla hezký nástup, ale závěrečná scéna s 2 věžemi byla opravdu nepodařená, takže také nula. Ostatní (Ilja Bureš, Honza Šáfr a Mirek Mráz) odehráli své party(je) se ctí a víceméně nadšeně, ale bez větší invence, která by vedla k bodu. Jejich tři půlky upravily celkové skóre na 2:6.
Porážka krutá, ale odpovídá předvedenému výkonu a objektivně přiznejme, že soupeř hrající v nejsilnější sestavě byl nad naše síly a postup mu patří zaslouženě. Rozhodně bych byl nerad, aby nepříliš vyvedená derniéra zastínila mimořádnou sezónu. Soubor se dokázal semknout a bez větších záskoků (typu Prácheňský) s přehledem obsadil druhou příčku v regionálním přeboru. Hodnocení sezóny proto budu věnovat samostatný příspěvek.
Václav Buk
V 10. kole docválala k nám královská jízda ze Slaného, avšak zatímco my na hradbách byli jsme ve složení nejsilnějším, prořídlí dobyvatelé museli zapojit do útoku i panoše svoje. Naše srdce pookřála, nicméně jen zpěvem jsme útočníka nezahnali (kdo nás slyšel zpívat neuvěří :o).
Nechci snižovat chrabrost panošů protivníka, ale přece jen dovedností se s naším zadním vojem (Honza, Bohouš a Mirek) nestačili měřit. Ilja Bureš přidal další svojí remis a vítězství bylo na dosah. Obzvlášť když Jana útokem prolomila královské křídlo a zajala několik pěšců a já také jednoho uzmul. Hůře se vedlo Michalovi s Mílou, kteří naopak pěšce přehlédli a zle se jim vedlo. Především Michalovi, který se dostal pod velký tlak, z kterého už nebylo úniku. Jana a já jsme ale výhody nevyužili, Jana pěšce prohýřila a s posledním nezbylo, než se dohodnout na remis. To už jsem remisoval i já, protože po nepovedených výměnách jsem přešel do mnohavěžové koncovky, se kterou jsem si nevěděl rady. Nakonec obdržel remis i Míla, soupeř byl vyloženě galantní a nechtěl ostatní zdržovat od nedělní krmě. Konečné skóre tedy 5:3, hrad jsme uhájili, bitvu vyhráli, náš boj nekončí.
Vítězstvím jsme potvrdili 2. příčku v soutěži. Jinak se potvrdilo to, čeho jsem se obával, DDM Mělník nastoupil proti Sokolu na Mělníce jen v 5 hráčích a očekávaná vysoká výhra byla na světě. S tím nic nenaděláme, teoretická naděje na postup ale stále žije, po Velikonocích potáhneme na Mělník.
Václav Buk
A na bukovém stole dobře se mi píše :o). V 9. kole regionálního přeboru jsme se rozesadili v salónku Cyrila Boudy v kladenském hotelu Merkur. Musím se přiznat, že tohoto soupeře (Merkur Kladno A) jsem se před začátkem soutěže obával nejvíc. Tým složený ze zkušených kladenských šachových harcovníků drží v tabulce 4. místo a jen 2 těsné prohry ho odsunuly z boje o postup. Kdo by ale tušil, že po 4 odehraných partiích bude stav 4:0 v náš prospěch! No ale popořádku. Do zápasu jsem musel nahradit Ilju Bureše a Honzu Šáfra, z rezervy nakonec nastoupili Míla Mleziva starší a Tonda Huml. Zatím všichni náhradníci bodovali naplno...
Po hodině hry to vypadalo vyrovnaně, aktivně stáli bílými Jana, Mirek a Antonín Huml, já si vzal pěšce do horší pozice, špatně zahájili oba Mlezivové a ztráceli pěšce. První bod získal Michal, který po nestandardním zahájení odmítl remis, poté se prokousával složitou pozicí, získal pěšce a nakonec využil hrubky soupeře. Míla, kterého přehlédnutí pika nakoplo, dokázal využít odkrytého soupeřova krále, zahnal ho na a7, pak pustil ze řetězu všechny pěšce na dámském křídle a bylo 2:0. Letošní asi nejlepší partii si pro tento zápas schovala Jana. Nedbala na poetické prostředí a svázala soupeře tak, že kamkoli se pohnul, zjistil, že se pouta utahují. 3:0! Mirek se možná zalekl svých aktivit, vyklidil střed šachovnice a přepustil iniciativu soupeři, ale když už se zdálo, že je ouvej, využil špatného postavení soupeřovy dámy, získal materiál a krásným útokem zvýšil na 4:0.
Takže nám chyběl už jen půlbodík k vytouženému vítězství. Já stále držel pěšce navíc, ale po vyčištění dámského křídla začaly vystrkovat růžky lépe hrající soupeřovy figury, navíc jsem nemohl dostat do hry druhou věž, protože rošáda kvůli pomalé obraně krále nepřicházela v úvahu. A ještě jsem začínal mít problém s časem. "Časové" problémy měl samozřejmě i Bohouš, který si ale trpělivou hrou budoval lehkou poziční převahu. Míla starší byl donucen vyměnit i dámy a ve věžové koncovce s 2 pěšci méně byla situace beznadějná. Tondův útok vyšel do ztracena, naopak nastoupili soupeřovi pěšci na královském křídle a byla nutná přesná obrana. V tu chvíli jsem nabídl remis a soupeř ji k mému překvapení přijal! Zase jsem měl jednou štěstí, protože připravoval smrtící průlom v centru... Na remis se vzápětí domluvil i Bohouš a mohli jsme oslavovat. Navíc Míla starší dokázal otočit zápas ve svůj prospěch (lépe řečeno, otočil ho soupeř, který přehlédl dvoutahový mat a poté i "rychlejšího" pěšce). Za stavu 6:1 dohrával Tonda a i když se hezky ubránil a rozehrál dámu, nedokázal toho využít aspoň k remis, koncovku nezvládl a zapsal jedinou prohru. Takže celkové skóre zní 6:2.
V ostatních zápasech kola se větší překvapení nekonalo, Sokol na Mělníce si těsným vítězstvím nad Odolenou Vodou udržel neporazitelnost a první příčku, DDM Mělník opět zápas pojal jako regionální soutěž a nastoupil s pěti hráči. Právě jejich vzájemný zápas v příštím kole může už rozhodnout o postupujícím. My musíme bránit buštěhradské hradby před nájezdem královské jízdy ze Slaného a chceme-li si pojistit celkové druhé místo, musíme bodovat. Pro udržení naděje na postup (ta stále žije), musíme vyhrát. A to umíme.
Václav Buk
Rozhodně tím nemyslím "konečně jsme prohráli". I když po minulém zápase jsem měl pocit, že tým obchází myšlénka, že "to" jednou přijde. V 8. kole k nám zavítalo družstvo kralupského céčka v té nejsilnější možné sestavě. A tak i když jsme opět nastoupili se základní osmičkou hráčů, soupeř měl průměrné ELO o 50 bodů vyšší. Je ovšem třeba dodat, že na polovině šachovnic jsme přitom měli vyšší ELO my.
Od začátku bylo jasné, že procházka růžovým sadem se konat nebude, ale naopak, že kdo si nesbalil dostatek energie na vysokohorskou tůru, bude mít problémy. Do těch se v zahájení dostal na 8. šachovnici Mirek (ten vyfásl soupeře s ELO vyšším o 400 bodů, což se mu asi hned tak nestane) a Jana na 2. Naopak v solidních pozicích jsme stáli Michal, Míla a já, Honza dokonce získal pika, ale pěšcovou strukturu rozestavil poněkud furiantsky a tak brzy musel provádět obranné manévry. Manévry hodné cvičení všech spřátelených armád předváděl Mirek, soupeř mu moc možností nedával a tak jsme mohli sledovat přeskupování černých figur na vlastní polovině. Skvělou pozici plnou možností si vybudoval Míla, když opět ukázal, o čem je silný sloupec a slabý král. A i když si asi nevybral tu nejrychlejší variantu, dokázal nakonec v rozhozené pozici chytit soupeřova střelce. Na 6. šachovnici Honza začal zjišťovat, jak moc otevřel svoje postavení, takže se musel vzdát materiálu a nakonec i celou partii. To už se na remis dohodl se soupeřem Ilja Bureš, poté i Jana a Mirek (trpělivá poziční hra přinesla ovoce). Já jsem velkou poziční výhodu přeměnil jen ve 3 pěšce proti jezdci a při horším postavení své věže jsem o výsledek musel ještě bojovat. A potom přišly rozhodující okamžiky: Bohouš nezvládl časovou tíseň a prohrál na čas a Michal přešel do koncovky tak nešťastně, že se jen mohl dívat, jak si soupeřův jezdec vyskakuje na jeho střelce. Po jeho vzdání jsem se dohodl na remis a stanovil tak celkový výsledek na 3:5.
Tento zápas potvrdil několik věcí. Že je Míla naším nejúspěšnějším hráčem (6,5 bodu z 8 partií je vskutku obdivuhodné), že je Ilja Bureš remízovým králem (6. remis), že já naopak dokážu partii také zremizovat (1. remis), že Michal je silnější ve střední hře než v koncovce, že Jana nerada prohrává (a kdo taky jo), že Honzovy "divočiny" a Bohoušův boj s časem prostě občas nevyjdou a že Mirek i když hraje příliš opatrně, dokáže hrát s kýmkoliv. A že tenhle tým je prima. A co tahle prohra znamená? Především pád na 2. místo a nejspíš asi rozplynutí snu o postupu. Potom taky to, že poslední 3 kola budou opravdu náročná, čekají nás ještě favorité soutěže Merkur Kladno a Sokol na Mělníce a nepříjemný tým ze Slaného. Takže i cesta na "bednu" bude ještě trnitá.
Václav Buk
Nejdelší výpravu jsme museli absolvovat v 7. kole do Dobrovic. Sice jsme byli vybaveni "jůpísíčkem", ale neustálé slunce v očích nám (především řidičům) znepříjemňovalo cestu. Naši základní osmičku přivítala krásná starobylá radnice a pohostinný domácí tým. A jelikož domácí nenastoupili v optimální sestavě, ocitli jsme se v pozici jasného favorita a moje představa o minivítězství na prvních 4 šachovnicích byla reálná.
A když ještě po hodině hry to téměř všude vypadalo nadějně, začal se do podvědomí neodvratně vkrádat pocit, že nejen "šestou branku si dají utlučení Australci sami". Ale asi především díky tomu jsme odehráli zápas, kde se většina z nás dopustila nepřesných kombinací neřku-li chyb. Některým to soupeř naštěstí ulehčil, někteří si kalich hořkosti museli vypít. Do dna. První nabídku remis dostal Honza Šáfr, ale vzhledem ke svému dobrému času a nejasnému vývoji na ostatních šachovnicích se rozhodl hodinu počkat. Během této hodiny nejprve Ilja Bureš rozšířil svoji sbírku plichet, když si bílými v Caro-Can nedokázal vytvořit výraznější převahu. Poté můj soupeř nevyužil moji minelu a nešel do složité kombinace s materiálním ziskem. Stejně tak asi složitá kombinace odradila soupeře Mirka Mráze na 8. šachovnici od zisku pěšců. Podstatně hůř dopadl Michal Schmalz, který v koncovce V+J ztratil při výměně věží 2 pěšce a bylo otázkou času, kdy bude muset vzdát. Přehlednutí se nevyhnula ani Jana Sochorová, která odevzdala kvalitu.
Honza tedy za nepříznivého stavu zápasu pokračoval, ale pěšcovou koncovku nehrál dobře a další nabídku remis už s radostí přijal. Já jsem využil dvojice střelců a nabídnutou diagonálu k materiálním ziskům a zanedlouho jsem připsal první vítězství. Stejně tak se oklepal i Mirek, který dokázal využít drtivý tlak na královském křídle. Skóre se tedy znovu otočilo na 3:2 pro nás, ale Jana v koncovce S+2P proti V+2P a navíc dobře hrajícímu soupeři byla bez šance. Za stavu 3:3 zápas rozhodovali Míla Mleziva a Bohouš. Klobouček dolů před těmito ostřílenými borci za to, jakým způsobem náročnou úlohu zvládli. Pravdou je, že si Bohouš neodpustil "menší" časovou tíseň a Míla drtil mou nervovou soustavu hledáním těch nejsložitějších řešení v koncovce s volným pěšcem. Ale Bohouš v partii předvedl mravenčí poziční práci, za kterou by se ani Ferda nemusel stydět a s výrazem masožravce si připravil matový útok. A když i Míla odhalil, kudy-kudy cestička pro volného pěšečka, bylo hotovo.
Jiný pohled naleznete na ČT2 anebo na webu Šachklub města Dobrovice.
Tak jak jsme dobře naladěni přijeli, tak jsme i odjeli (ale doufám, že navíc i poučeni) a myslím, že ty, kteří prohráli, hřálo celkové vítězství. Kromě neodbytného únorového slunce při cestě domů, na západ. Při pohledu na ostatní výsledky zjišťuji, že jsme se na 1. místě osamostatnili a vedeme o půl pomocného bodu naši skupinu regionálního přeboru! Tak se budeme vyhřívat.
Václav Buk
Na začátek Nového roku nás čekal jeden z nejtěžších papírových soupeřů, ŠK Liběhrad Libčice nad Vltavou. A jelikož přijel v téměř nejsilnější sestavě, některým poklesla kolena. Na prvních 2 šachovnicích totiž nastoupili IM Josef Přibyl (ELO 2362/ FIDE 2367) a WFM Anna Rývová (1935/2033). My jsme po drobných peripetiích nakonec byli také v plné síle (tady se musím zmínit o vstřícnosti devátého v řadě, Antonína Humla, díky) a tak na většině šachovnic to slibovalo lítý boj.
Taktický plán vypadal obtížně - udržet nerozhodný výsledek na prvních 4 šachovnicích. Jako první podle očekávání dohrál Michal na 1. šachovnici, ale protože rozehrál partii skvěle, byl to jeho soupeř, který přišel s nabídkou remis! A ta se neodmítá (v tuto chvíli :o). Zrovna tak přijala remis i Jana (2. šachovnice) a zanedlouho i Honza Šáfr (6.), naopak Mirek (8.) vzhledem k možnostem (izolovaný pěšec soupeře) ji odmítl. To bylo pro začátek víc, než jsme čekali, navíc Ilja Bureš dokázal získat pěšce a Míla ho naopak obětoval za útok na f-sloupci.
Já jsem naopak podcenil soupeřova jezdce a vytvořil si následně ošklivou až hanebnou pěšcovou strukturu. Bohouš opět předváděl pekelnou "kisnu", ale tlakem těžkých figur na g-sloupci a poté průnikem pěšců ve středu si vytvářel rozhodující výhodu. Jeho soupeř hledající zachranné pěšinky (nejen pěšci) spadl do časové tísně také. Mirek zatím dokázal onoho slabého pěšce získat, jen musel krýt neustálé matové hrozby na základní řadě a hlídat čas, protože i jemu na několik posledních tahů zbývaly 2 minuty. Zatím se Míla dokázal prosadit těžkými figurami a protože i Ilja Bureš protlačil figury jediným volným sloupcem s následným ziskem figury, rázem tu bylo vedení o 2 body.
Jenom mě se partie nevyvedla, soupeřův kůň byl k neudržení a po několika marných tazích jsem musel vzdát. Vše tedy leželo na posledních 2 šachovnicích, potřebovali jsme aspoň 1 bod, hlavně šlo o to, aby naši stihli časovou kontrolu (jen pro pořádek - 2 hodiny na 40 tahů - což je pro některé jedince zatraceně málo :o) a v tomto spěchu neudělali hrubou chybu. Zkušeně a v klidu koncovku dohrál Mirek, který svou výhrou rozhodl o celém utkání. To se naopak nepovedlo Bohoušovi, který chyboval v posledním tahu před kontrolou a nakonec s úlevou přijal soupeřovu nabídku remis.
Celkové skóre tedy zní 5:3, stále se vezeme na vítězné vlně, tento zápas si určitě zapamatuje Michal. Mirek získal své první letošní vítězství v Áčku, které navíc znamenalo vítězný bod. Co víc jsme si mohli na začátek roku přát? (No já možná osobně..., ale ne, za tohle to rád vyměním vždycky!) A navíc jsme se dotáhli na vedoucí tým soutěže i na pomocné hodnocení a dělíme se o 1. příčku. A nyní - vzhůru do Dobrovic! (Že nás nečeká lehký soupeř jak si někteří mysleli, potvrdili dobrovičtí remízou na Mělníce.)
Václav Buk
V posledním kole v roce 2007 jsme doma nastoupili proti družstvu ŠK Joly Lysá n/Labem "E" opět jako papírový favorit. A to i přes to, že jsem musel nedosti zdravou Janu Sochorovou nahradit někým z rezervy. Volba padla na Antonína Humla, který v B-týmu odvádí skvělé výkony. A že to byla dobrá volba!
Právě on si dokázal (se soupeřem, který na 8. šachovnici měl 3 body ze 3 partií!) vytvořit silný sloupec a šikovným manévrováním bělopolného střelce získat kvalitu, kterou posléze přetavil ve výhodu věže proti 2 pěšcům, takže po proměně 1 pěšce v dámu se protivník vzdal. Jelikož rychlou výhru přisypal i Honza Šáfr a trochu indisponovaný "remízový král" Ilja Bureš přidal (svoji 4.) remis, bylo v hrnci zaděláno na hezký výsledek. Na tenhle zápas asi nebude rád vzpomínat Bohouš, na kterého možná dolehla i náročná příprava na včerejší žákovský turnaj. Nejenže přispěchal téměř půlhodinku po začátku (takže se dostal do časové tísně mnohem snadněji), ale především musel řešit nepříjemné hrozby na královském křídle. Obdobně se útoku musel bránit i Míla a z nehezkého postavení se prokousával i Mirek. Naopak Michal i já jsme dokázali figurky rozestavit aktivněji. Jelikož Míla dokázal zahnat všechny ty ošklivé matové přízraky, doporučil jsem Mirkovi, aby hrál na remis. A skutečně zakrátko se tak stalo a Mirek vyválel svůj první půlbodík.
Zbytek zápasu byl o časových tísních. Do té se kromě Bohouše dostali i všichni 3 naši zbývající soupeři. Michal v tu chvíli už měl výhodu střelce na pěšce a v koncovce dvojice střelců proti 1 bylo otázkou manévrování, kdy se tato převaha projeví. Mě se naopak tlak ve středu pole rozplynul a poté, co soupeř aktivizoval věže na a-sloupci jsem se dostal do poměrně horší pozice. Naštěstí soupeř byl v kruté časové tísni, takže na hlubší analýzy neměl kdy. Bohouš si vypil kalich hořkosti do dna: když už se mu zdálo, že nejhorší zažehnal a má protihru na dámském křídle, nespočítal soupeřův matový útok a musel vzdát. Míla sice skvěle útočil střelci na nerošovaného krále, měl možnost i matového útoku, ale přes to, že v časové tísni byl soupeř, řešení nenašel, naopak přehlédl pěšce a musel se o partii rvát. V tu chvíli to vypadalo, že by se nám to mohlo připalovat. Jenže Michal prostě umí, koncovku zvládl s přehledem a když Míla z trouby vytáhl remis, mě už jen zbývalo (po tom, co jsem odchytil špatně postaveného jezdce a zlikvidoval posledního "zlobivého" pěšce) dozlatova vypečenou vánočku pocukrovat!
Výsledek 5,5:2,5 znamená pokračování našeho letošního vítězného tažení. A protože i Sokol na Mělníce vyhrál stejným rozdílem, do příštího roku a 2. poloviny soutěže vstupujeme na druhém místě, s plným bodovým ziskem a jen o půl bodu na skóre za lídrem soutěže. Nechci psát jakékoli hodnocení, protože nás ty skutečně těžké zápasy ještě čekají, takže jen popřeji všem hráčům, členům oddílu a fanouškům mnoho zdraví, pevné štěstí a zdravou mysl v Novém roce.
Václav Buk
Moc se omlouvám dychtivým čtenářům, že zprávy ze 4. kola regionálního přeboru družstev píšu se zpožděním. Ale snad všechny potěším zprávou, že vítězné tažení stále pokračuje! Ve čtrvrtém kole jsme přivítali družstvo z Velvar a dokázali jsme opět potvrdit roli favorita. Nemocného Mirka Mráze na 8. šachovnici nahradil Honza Buk, jinak nastoupil základní tým.
Právě jediný Honza stál po zahájení hodně pasivně, ostatní se snažili a stáli povětšinou lépe. Věci se opět děly na šachovnici Honzy Šáfra, kde náš borec spustil smršť zápletek, do kterých se málem zapletl sám. O korektnosti některých kombinací by se asi dalo s úspěchem pochybovat, nicméně soupeř řešení nenalezl a musel se poměrně brzy vzdát. Pak se téměř "nic" nedělo, jen Míla s Janou dokázali získat materiální výhody, Michal a já jsme budovali aktivnější pozice, Bohouš musel řešit zapeklitou pozici na dámském křídle (a ztrácel čas), Honza (Buk) naopak na královském (a čas ztrácel také). Jelikož pan Bureš přešel poměrně rychle do koncovky se stejným materiálem a stejnými (téměř žádnými) možnostmi, dohodl se soupeřem na remis.
Čas plynul, misky vah se převažovaly na naši stranu na 2. (Jana), 3. (já), 5. (Míla) i 7. (Bohouš) šachovnici. Bohouš totiž využil nedobré postavení soupeřovy dámy a získal kvalitu (proti pěšci?). Jenže ho to stálo nejen mnoho úsilí, ale také (standardně) hromadu času a tak se opět pral s krutou časovou tísní. Když už to vypadalo, že ji překoná, "nabídl" soupeři věž do vidliček... Michal se po delším čekání dohodl na remis a k překvapení nás všech nám spadl do klína bod na poslední šachovnici, kde Honza bojoval nejprve s časem a poté i s poměrně těžkou věžovou koncovkou. Asi ani on sám nečekal, jak lehce jeho pěšec proskotačí přes celou šachovnici. Jana výhodu pěšce nemohla dlouho zužitkovat, až když povyměňovala co šlo, došla si pěšcem do dámy a bylo hotovo. V tuto chvíli nám chyběl půlbodík k celkovému vítězství, ale protože Míla si situaci do koncovky hodně zkomplikoval špatně rozestavěnými lehkými figurami a já v časové tísni při výhodě kvality ztratil pěšce, nebylo rozhodnuto. Jak se později ukázalo, pěšce jsem přenechal úplně zbytečně, protože varianta, které jsem se obával, vedla naopak rychle k mému vítězství. Nakonec se ale projevila síla 2 věží a po ztrátě 2 pěšců soupeř vzdal. Míla nakonec dovedl partii k remis, takže konečný výsledek zní 5,5:2,5.
Teď víme, že nám stačil jediný bodík navíc k průběžnému prvnímu místu, ale zůstáváme na zemi (snad všichni :o). Poslední letošní zápas nás čeká 16. prosince s Lysou nad Labem v Buštěhradě (trochu složité, že?) a bude to chtít opět soustředěný výkon od všech, abychom si nadělili ten nejhezčí dárek, jaký může člen šachového oddílu dostat :o)).
Václav Buk
Přivítali jsme tentokrát jeden ze slabších týmů regionálního přeboru, družstvo Caissa Úholičky "C". Letos si musíme zvykat i na to, jak je ošidná role papírového favorita. Nastoupili jsme v základní sestavě, to znamená už s úspěšnými juniory Michalem Schmalzem a Janou Sochorovou.
Po hodině hry to ale nevypadalo příliš vábně. "Bílí" se sice snažili o útočný šach, ale "černí" stáli pasivně, maximálně vyrovnaně. Asi nejlépe z nich Jana, která po počátečních manévrech dokázala využít špatné koordinace bílých figur a získávala půdu pod nohama. Honza Šáfr měl asi jiné představy, jak stát po zahájení, při přechodu do koncovky 2 věží a lehké figury ale využil chyb soupeře, učebnicově předvedl výhodu zdvojených věží, dokázal získat materiál a partii dovedl k výhře. Na 8. šachovnici prožíval perné chvilky Mirek Mráz, kterého 10-letá naděje Míša Hatašová dusila na královském křídle. Na opačné straně (1. šachovnice) se Michal pustil do útočení, ale po oběti(?) pěšce se ukázalo, že to s tím útokem nebude tak horké. Zrovna tak útok Míly (5. šachovnice) vyšel do ztracena. Když ještě Bohouš neomylně směřoval k časové tísni, byla situace napjatá.
Naštěstí Jana dokázala "vyčistit" pozici s materiální převahou a získala 2. bod. Jenže poté Mirek přehlédl vazbu, ztratil věž a také partii. Michal sice stál těžkými figurami velice pěkně, ale ztratil druhého pěšce a posléze musel vzdát. A bylo zase ouvej. Nakonec to poslední zhoupnutí bylo na naší stranu: mě se podařilo po silné pozici v centru získat střelce za 2 pěšce, Míla držel soupeřovu věž v silné vazbě a připravoval si smrtící úder, pan Bureš dokázal chytit věž soupeřky a získal kvalitu (věž za střelce). Bohouš se v časové tísni cítí jako ryba ve vodě (zatímco my, co se na to máme koukat, polykáme andělíčky). Tohle se asi nedá říct o jeho soupeři, 14-letém Ondrovi Hatašovi, který byl z Bohoušovy "kisny" nervóznější, dostal se pod tlak, ztratil věž a když zjistil, že Bohouš časovou kontrolu stihne, partii vzdal. To už měl dohráno i Míla, kterému soupeř dokázal vyklouznout z pastiček věčným šachem... Můj soupeř možná zbytečně pospíchal s výměnou věží, umožnil mi rozehrát oba střelce a po ztrátě posledního jezdce partii vzdal. Na závěr ještě pan Bureš uplatnil materiální převahu a po zisku 2 pěšců stanovil konečné skóre 5,5:2,5.
Po 3 kolech plný bodový zisk, 2. místo v tabulce, první výhry si připsali Honza Šáfr a Jiljí Bureš. Za hvězdu je stále Bohouš s plným bodovým ziskem (a vlastně také Jana - 2 body ze 2 partií) a neporaženým ze základní osmičky zůstává i p. Bureš, naopak špatný začátek sezóny prožívá Mirek Mráz. Příští kolo nás čeká silný tým Velvar, který je sice bez bodu, ale v prvních kolech měl velmi těžké soupeře.
Václav BukPro historickou věrnost si výjimečně dovoluji opravit kapitána, partie končily v tomto pořadí:
- - první vyhrál skutečně Honza Šáfr 1:0
- - Mirek po ztrátě věže vzdal, ještě když jsem blical, bylo vyrovnáno 1:1
- - druhý bod jsem přidal já, soupeř s věží míň mne ani doblicat nenechal 2:1
- - Mílův soupeř se před ztrátou věže zachránil věčňákem 2,5:1,5
- - Michal nedlouho poté uznal, že už se to fakt hrát nedá - naposledy srovnáno 2,5:2,5 a pak už se hrálo jen na jednu branku
- - Jana po rozehrání vlastních figur získávala další materiál, soupeř vzdal a šli jsme do vedení 3,5:2,5
- - kapitán rozvážně utahoval šrouby a po chybě soupeře vsítil vítězný gól 4,5:2,5
- - pan Bureš ukázkově uplatnil převahu kvality a dotáhl podařený finiš na 5,5:2,5
Je to naše nejvyšší vítězství v Regionálním přeboru, kam až má (elektronická) paměť sahá (tedy za posledních 10 let).
Pavel Buk
A není to ani umělá Pamela ani plaváček David v červených trenýrkách. Je to Bohouš (barvu trenýrek nevím :o)! Tedy Pavel Buk. Po minulém kole, kdy by ani pan Däniken nedokázal objasnit, odkud že mu to ta výhra spadla, tak tentokrát si to musel tvrdě odpracovat. Ale po pořádku. Jak to tedy bylo: odjížděli jsme do Mělníka na utkání s místním družstvem DDM bez dvou největších opor, Jana a Michal hrají republikové juniorské finále resp. polofinále. Sestavu jsem doplnil Mílou Mlezivou starším a Honzou Bukem.
Soupeř nastoupil se základní šestkou (a tedy s vyššími ELO), doplněnou hráčem z konce soupisky a s neobsazenou osmou šachovnicí. A protože Mleziva starší se se slabším soupeřem moc "nepáral", za chvíli jsme vedli 2:0. Ale to bylo tak všechno. Honza Šáfr po jakémsi-takémsi útoku přehlédl přesnou odpověď a ztrácel, Mirek s Bohoušem stáli pasivně a moje, Mílova a Burešova partie stály rovnocenně. Jenže: Mílův soupeř s vidinou zisku pěšce ztratil figuru, Bohouš odrazil všechny hrozby a můj soupeř mi podaroval pěšce. Následovala remis pana Bureše a ihned poté můj black-out: napadeného střelce jsem nechal na (Ú)holičkách a vidiny bodového zisku se rozplynuly. Tahle partie asi opravdu na 1. šachovnici nepatřila... Když Honza vzdal v beznadějné situaci a Mílovi se podařilo uplatnit převahu koně proti 2 pěšcům (proměnou volného pěšce soupeře zmatil), stav byl 3,5:2,5 pro nás a vše se mělo rozhodnout na 5. a 6. šachovnici. Stačil nám 1 bod. Jenže Mirek umožnil soupeřově dámě vstup do svých teritoriálních vod a navíc (stejně jako já :o) si nevšiml napadené figury. Takže 3,5:3,5 a Bohouš opět tvořil konečný výsledek. Přes standardní časovou tíseň se probil s pěšcem navíc do koncovky různobarevných střelců, tedy remízová záležitost. Jenže soupeř si svého střelce "uschoval", Bohoušovi umožnil prostup králem do pozic bílého a ten díky několika tempovacím tahům donutil soupeře vzdát.
Konečné vítězství 4,5:3,5! Musím přiznat, že v těchto chvílích člověk docení krásu kolektivních sportů, kdy vlastní nezdar dokáže nahradit někdo jiný... Hurá, jedeme dál, vezeme se na šťastné vítězné vlně, příště už snad i v plné síle.
Václav Buk
Pro tento rok jsme posílili "A" tým panem Jiljím Burešem a došlo i v posunech v pořadí v základní osmičce. Honza Šáfr se přesunul na 6. šachovnici, kde by se jeho dravá (a mnohdy nevypočitatelná) hra mohla proti slabším soupeřům uplatnit. Na 1. šachovnici naopak postoupil po loňských skvělých výkonech Michal Schmalz (pro tento rok jako host). Změnili jsme i skupinu Regionálního přeboru, takže naši soupeři se rekrutují více ze "severu".
Pro začátek soutěže nám los přiřkl Aero Odolena Vodu, tým papírově silnější, který ale přijel bez prvních 2 hráčů na soupisce a tak se situace otočila. Rázem jsme se stali mírnými favority my a s výjimkou Honzy Šáfra na 6. šachovnici jsme nastupovali proti soupeřům s nižším ELO.
Od začátku začal naplňovat svoje předsevzetí pro novou sezónu Michal - nenechal se vyvést z míry ztrátou oblíbené tužky a v Sicilské rozpoutal bouři na královském křídle, která mu vynesla zisk pěšce a poté figury. Celkem rázně odmítl soupeřovy marné pokusy o zvrat a dokráčel k prvnímu vítězství. Na všech ostatních šachovnicích stáli aktivněji bílí (s výjimkou p. Bureše na 4.). Posléze se Mílovi Mlezivovi (5.) podařilo získat pěšce, při přechodu do věžové koncovky druhého a s přehledem získal druhý bod. V tuto chvíli se na remis dohodl se soupeřem p. Bureš, jelikož "plochá" partie neslibovala žádný vzruch ani větší bodový zisk. Jana Sochorová (2.) po nepříliš vyvedeném zahájení umně vymanévrovala figurami ze stísněné pozice a získala remis. V tuto chvíli byl stav 3:1, já měl solidní postavení, lépe stál Mirek Mráz (8.), dobře stál i Bohouš (Pavel Buk - 7.), oboustranné vyhlídky byly i v partii Honzy. Vše vypadalo nádherně, ale to už se blížily časové kontroly - Bohouš (vše při starém) i Mirkův soupeř stihli předepsaný počet tahů provést. Já jsem využil aktivně stojících lehkých figur a díky souhře jezdců (kluci moji dragounský) jsem získal figuru. To už jsme se do časové tísně dostali se soupeřem oba, ale můj soupeř přece jen déle hledal možnosti k obraně a v okamžiku, kdy už žádné neměl, překročil časový limit - 4:1.
Někdy v této době se vše zvrtlo na posledních 3 šachovnicích: Bohouš i Mirek udělali hrubé chyby a vše vypadalo ztraceně. Stejně tak Honza pohrdl jasně remisovou pozicí - ve věžové koncovce pustil do svého postavení soupeřovu věž a pak už jen prováděl marné pokusy o cosi a když zjistil, že soupeř dokáže za 16 vteřin dát mat dámou, partii vzdal. Zrovna tak vzdal Mirek, který po ztrátě kvality a pěšce přišel i o posledního střelce. Rozhodovalo se tedy u Bohouše, kde figura méně vypadala beznadějně a rýsoval se celkový nerozhodný výsledek. Jenže soupeř koncovku nezvládl, přehlédl svůj třítahový mat a pěšcový průlom Bohoušův a musel vzdát...
Po 333 minutách bylo dohráno, pro začátek výhra 5:3 s kvalitním soupeřem, povzbuzení do sezóny, trocha poučení a snad i náznak našich možností.
Václav Buk